► Název článku/studie: 6. - 10. díl seriálu (viz níže jednotlivé riffy)
► Autor: Vítězslav Štefl
► Součást seriálu/řady: Z 50 riffů, které by si měl zahrát každý kytarista
► Vydavatel: Muzikus
► Číslo/ročník: 11 – 12/2005, 01 – 03/2006
A je tu DRUHÝ DÍL pro kytaristy, kteří by si rádi zkusili zahrát ty nejzákladnější a mnohdy také i nejkrásnější riffy rockové historie. Takže teď dalších pět z padesáti. No vidíte - už jich budete mít za sebou celých deset! Takže jedem:
6) Suzie Q (1968, Creedence Clearwater Revival, Fantasy/1991, Greatest Hits: Vol.1, Duchesse)
Na konci šedesátých let, když už to v muzice začalo řácky hřmít, přišli Creedence Clearwater Revival s touto velmi svěží, skladebně uzavřenou sekvencí, založenou na sledu tónů s rytmickou podporou basových čtvrtek. Celek má všechny atributy úvodního riffu, ve variacích prolíná navíc celou skladbou a má vlastní harmonii. Tematicky je vytvořen k opakování tématu – viz vytažení tónu g na E-struně.
7) Smoke On The Water (1972/1997, Machine Head, Warner Brothers/EMI/Purple)
Dokonalá ukázka riffu, postaveného na kvartových power chordech, z nichž úvodní, tónický harmonický interval využívá znělosti prázdných strun. Celý motiv je skladebně uzavřen, jeho téma je samonosné, Ritchie Blackmore zde přímo čítankově předvádí poučku, že v jednoduchosti je síla. Zde to tedy platí stoprocentně. Motiv přináší vlastní harmonii, která je pak rozvinuta linkou baskytary ve druhé části třetího taktu.
8) Cocaine (1976, Troubadour, Shelter/Mercury)
Klasické spojení rozšířených kvintových power chordů, uvozujících téma, s kvartovými harmonickými intervaly, vytvářejícími vlastní melodiku riffu. Motiv, ač skladebně uzavřen, svým o velkou sekundu posazeným kvint-kvartovým power chordem předurčuje celou sekvenci k dalšímu pokračování, respektive opakování. Téma je dokončené, harmonie samonosná, tematicky jde o čítankovou ukázku poučky, že v jednoduchosti je síla. A tohle tedy J. J. Cale ví…
9) Johnny B. Goode (1959, Chuck Berry Is on Top, Chess)
Vícetaktový, stylově určující riff Chucka Berryho, kombinující kvartami utvářený dojem harmonie s jednotónovými sjezdy, které mohou sloužit i jako motivy k dalším tématům.
Riff není skladebně uzavřen, předpokládá pokračování (jehož se mu dál dostane), harmonie není zcela samonosná, ale spíše předpokládaná (dojem uzavřené harmonie tu pro sled tónů a kvart je). Motiv je otevřen (není určen k opakování), téma jako celek samostatné není.
10) Good Times Bad Times (1969, Led Zeppelin, Atlantic)
Čítanková ukázka riffu, postaveného na kvintovém power chordu, který je dále rozšířen o kvartu na tzv. plný power chord a jeho základní, basový tón je navíc zvýrazněn prázdnou E-strunou. Harmonie je samonosná, její změna v 7. taktu je zcela dostatečně uvedena linkou tónů. Téma jako celek je samostatné, motiv je uzavřen, skladebně jde o uzavřenou provázanost konce riffu s jeho začátkem. Hned v první skladbě první desky vytvořil Jimmy Page něco neopakovatelného...
Tak jak? Šlo to?
2024 ©