Z 50 riffů, které by si měl zahrát každý kytarista - 16.-20. díl

► Název článku/studie: 16. - 20. díl seriálu (viz níže jednotlivé riffy) 

► Autor: Vítězslav Štefl

► Součást seriálu/řady: Z 50 riffů, které by si měl zahrát každý kytarista

► Vydavatel: Muzikus

► Číslo/ročník: 09/2006 – 01/2007

Na základě ohlasu (moc děkuji) je tu ČTVRTÝ DÍL pro kytaristy, kteří by si rádi zkusili zahrát ty nejklasičtější a mnohdy také i nejkrásnější riffy rockové historie. Takže teď dalších pět z padesáti. Pomaloučku, polehoučku - a už jich budeme mít na kontě celých DVACET! Mimochodem - na tomto blogu najdete samozřejmě i předchozí tři díly - stačí hledat... Tak do toho!

16) Highway to Hell (1979, Highway to Hell, Epic)

Pro Anguse a Malcolma Youngovy je mj. typické i to, že jejich riffy jsou z velké části postaveny na plných akordech. I když se v této ukázce sled souzvuků na první pohled odvíjí od kvintkvartových harmonických intervalů, základem jsou plné akordy či jejich části, z nichž se k power chordům teprve dojde, nikoli naopak. Motiv je uzavřen, téma je po stránce harmonické samonosné, z hlediska skladby jde o uzavřený celek s výrazným frázováním.

17) Paranoid (1970, Paranoid, Vertigo) 

Přímo učebnicová ukázka tvorby kvintových power chordů „doklepnutím“ z kvarty. Motiv, doplněný ve druhém taktu z hlediska skladby riffu velmi silnou vyhrávkou, je uzavřen, téma je po stránce harmonické samonosné včetně méně zřetelného závěrečného tónu, reflektujícího na nástup baskytary (a dalších tracků). Z hlediska skladby jde o částečně uzavřený, přímočarý celek, evokujícím svým závěrem opakování riffu, což je pro tvorbu Tonyho Iommiho příznačné.

18) Hotel California (1976, Hotel California, Asylum) 

Nádherně vzdušné a zároveň nosné, dnes už nezaměnitelné entrée světového hitu, který jako pilotní skladba stejnojmenného alba vytáhl Eagles až k samým hranicím rekordů prodeje desek. Don Felder zde využil kapodastr, umístěný na 7. políčku a sekvenci postavil na znělosti celých akordů. Motiv je uzavřen, téma je po harmonické stránce samonosné, z hlediska skladby jde o částečně otevřený celek, který svým závěrem evokuje návrat k tónině.

19) Mr. Tambourine Man (1965, Mr. Tambourine Man, Columbia) 

Riff, který je nejen znám jako úvod ke světoznámému hitu The Byrds, ale i jako jeden z těch témat, které předznamenaly úlohu elektrické dvanáctistrunné kytary. Roger McGuinn zde spoléhal na znělost zdvojených tónů, takže i když jde o melodickou linku, téma vytváří jak z tohoto hlediska, tak i svou stavbou samonosnou harmonii. Motiv je uzavřen, z hlediska skladby jde o částečně otevřený celek, svým závěrem vybízející k opakování.

20) Layla (1970/1971, Layla & Other Assorted Love Songs, Polydor) 

Typická ukázka spojení melodické linky s kvintovými power chordy. I když se na první pohled zdá, že power chordy jen dotvářejí základní téma, navozené tóny v předtaktí a prvním tónem taktu následného, obě části riffu jsou si z hlediska skladby zcela rovny, naopak, ve vztahu ke stavbě celého tématu zde jednoznačně vystupuje do popředí sekvence harmonických kvintových intervalů. Eric Clapton nemohl složit Layle větší hold...

Vítězslav Štefl