► Název článku/studie: Historicky nejvýraznější labely – 1. část
► Autor: Vítězslav Štefl
► Součást seriálu/řady: Letem kytarovým světem
► Vydavatel: Muzikus
► Číslo/ročník: 09/2017
Tak a jako jsme už udělali v rámci tohoto seriálu již x-krát, dnes si zase odkryjeme další část rockového světa, kdy se zaměříme na… ano, na hudební vydavatelství, na labely, tedy na to, o čem jsme v rámci řady témat pouze mluvili, ale nikdy jsme se tomuto tématu nevěnovali podrobněji.
Tento nedostatek musíme napravit, takže jsme přistoupili k tomu, že vám vždy tak jednou, dvakrát do roka představíme ty nejznámější labely. Jenže – jak postupovat? Začít tzv. Velkou trojkou (Universal Music Group, Sony BMG Music, Warner Music Group) a jít směrem dolů? To by nebylo přehledné, řada známých značek byla těmito giganty pohlcena. Jít po největším obratu? Ale to by zase zapadly labely, které se nesmazatelně vepsaly do historie rocku (za všechny třeba Virgin či Island). Takže to spíše vezmeme historicky s přenosem do současnosti a uvedeme si taková vydavatelství, která byla spojena s těmi nejvýraznějšími jmény „naší“ hudby od padesátých let. A nebojte se, to nebude jen staroba – řada firem se totiž ukázala být jako nesmírně adaptabilní společnosti. A to hned třeba ta první…
Tak začněme ► padesátými lety, kdy se na světovou scénu přihnal ► rock and roll…
► 1. Elektra Records
Roku 1950 Jac Holzman a Paul Rickolt na St.John’s College vzali každý svých 300 dolarů a založili spolu nahrávací společnost, kterou nazvali Elektra Records. Proč nezvolili běžný pravopis a nenechali v názvu c (tedy Electra)? Jak říká Holzman, chtěli, aby název zněl ostře, stejně, jako třeba firma Kodak také použila písmeno k.
První albem společnosti bylo LP New Songs (1951), kolekce skladeb, které se skoro neprodávaly. Během padesátých a raných šedesátých let se přece jenom společnosti podařilo udržet, protože se zaměřila na vydávání lidové, folkové hudby (Theodore Bikel, Judy Collins atd.).
Protože se label docela etabloval, roku 1964 založil Holzman divizi Nonesuch Records, vydávající (a vysoce úspěšně) klasickou hudbu. Mimochodem – pozdější nadstavba této značky Nonesuch Explorer přinesla sbírku klasických skladeb, z nichž dvě byly použity jako součást hudebního dědictví lidstva, poslaných na dvou zlatých discích sondami Voyager 1 a 2 do hlubokého kosmu…
O rok později, pod dojmem přicházejících změn v hudbě, vznikla ve spolupráci se Survey Music značka Bounty Records, což byl v podstatě první vstup do světa popu, jak se tehdy říkalo. I když společná značka netrvala dlouho, proslavila společnost tím, že začala vydávat formaci Paul Butterfield Blues Band. Po jejím konci převzal tuto kapelu hlavní label Elektra Records a to se již firemní filozofie zaměřila na vydávání a podporu tzv. nové vlny americké rockové psychedelické hudby. Když pomineme nepřesnost označení (což je nepodstatné), tak důležité je, že pod touto značkou začala vycházet alba takových umělců, jako losangeleské kapely Love či The Doors (jedna z hlavních kapel labelu) nebo detroitské skupiny MC5 a Stooges.
Roku 1970 společnost spadla pod firmu Kinney National Services, která v roce 1972 změnila název na – Warner Communication. A je to tady. Spolu s labelem Elektra spadla pod tuto značku i Atlantic Records, takže jedno období byly desky vydávány pod etiketou Warner/Elektra/Atlantic. V tomto roce Elektra navíc spolkla i label Asylum (zakladatelem byl David Geffen, čili další značka gramofonové firmy), což opět rozšířilo impérium Warnerů. Jac Holzman přivedl již jako viceprezident společnost Warner do hájemství průmyslu home video a dojednal připojení dalšího kolosu, Discovery Records.
Elektra jako divize nadnárodního koncernu své jméno etablovala vydáváním dalších významných interpretů, nejvíce však zabodovala podporou kapely The Cars. Špatně si nevedla i další její dceřiná divize, Elektra/Musician, zaměřená od roku 1982 na jazzovou hudbu.
Rok 1989 nastartoval, již pod novým jménem Elektra Entertainment, úspěšnou etapu vývoje labelu. Pod jejím jménem začala vycházet alba Metalliky a dalších. Protože ale v nejvyšších patrech Warner Music začaly probíhat osobní spory, doplatila na to i společnost Elektra. Zvláště, když roku 1994 Metallica podala na label žalobu s požadavkem, aby její nahraný materiál vlastnila pouze kapela (tehdy už soubor prodal přes 40 miliónů alb). Spor se nakonec urovnal, původní odměny 14% se výrazně zvedly a obě strany odešly ze sporu spokojené
Devadesátá léta pak znamenala výrazný pokles příjmů společnosti, navíc se jí „podařilo“ ne zcela plně propagovat smluvní kapely, takže se dokonce vžil název „Neglektra“, kdy společnost začala výrazně zaostávat za svými sesterskými etiketami Warner Bros Records a Atlantic Records.
Roku 2004 se celý koncern přejmenoval na Warner Music Group a noví majitelé se rozhodli sloučit Elektru a Atlantic poměrem 40/60. Samostatně se Elektra Records vrací až roku 2009 a stojí za nahrávkami třeba Bruno Marse. Horkou novinkou současnosti se pak stal katalog islandské kapely Kaleo…
► Resumé?
A: Label nyní vlastní – gigant Warner Music Group. A to si zapamatujme pro další články.
B: Výrazný úspěch? Třeba vydání LP Hotel California (Eagles)
C: Kdo ještě (mimo uvedených v článku) byl spjat se značkou? Mezi jinými – Queen (pro neanglický trh), Television, Atomic Rooster (IV), Bad Company, The Cure, Dream Theater, Kraftwerk (pro US vydání), Mötley Crüe, Roy Orbison, Pantera, Tangerine Dream (pro US trh), Yes (Yes Album), Yngwie Malmsteen…
...a další labely tohoto prvního dílu o vydavatelstvích? ► Essex Records s Billem Haleym nebo ► Sun Records s Elvisem či ► Chess Records s Muddym Watersem? Tak to vše viz současné, tedy záříjové číslo MUZIKUSU a článek Letem kytarovým světem...
2024 ©