Galerie slavných snímačů - 2. část

Napsal PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. (») 22. 2., přečteno: 171×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online02-muzikus-pro-2019/18-gibson-charlie-christian-01.jpg

 Název článku/studie: 10. – 18. díl seriálu Galerie slavných snímačů 

 Autor: Vítězslav Štefl 

 Součást seriálu/řady: Galerie slavných snímačů

 Vydavatel: Muzikus

 Číslo/ročník: 7/2012 – 3/2013

A je tady druhý, závěrečný díl našeho seriálu o historicky nejvýznamnějších snímačích, který jsme dali dohromady z dalších pokračování Galerie slavných snímačů. Takže do toho!

10-seymour-duncan-sh-10-full-shred-01

10. Seymour Duncan SH-10

Stejně, jako v případě SH-6, jsem se k tomuto humbuckeru dostal tak, že jsem hledal silnější snímač s vyššími parametry nakreslení zvuku. Zkoušel jsem to pro své letité „esgéčko“, raritu z raných sedmdesátých let, ještě od firmy Ibanez. Původní kobylkový snímač byl pro mé potřeby příliš „retro“ a potřeboval jsem tu kytaru trochu „nakopnout“, ale zachovat co do možná nejvyšší míry původní barvu nástroje a při čistém kanálu i aspoň trochu čistý zvuk. A právě tohle SH-10 dokonale splňuje.

Ve srovnání s SH-6 kreslí méně, ale bylo by chybné považovat to za nějaký nedostatek, protože SH-6 Distortion je opravdu silná a kreslí. Když už jsme u toho srovnání, tak zase naopak lépe artikuluje, než třeba SH-5 Custom.  „Desítka“, firmou vedle svého typového označení nesoucí název Full Shred a nabízená i s verzí Trembucker pro Floyd Rose nemá přehlcené basy, které jsou v rovině se středy, výšky jsou pak zvýrazněné. SH-6 má všechny základní složky ekvalizéru silnější, ve srovnání s „desítkou“ je to nejvíce slyšet ve středech. SH-5 má vůči SH-10 také vše silnější, zde je rozdíl zejména v basech. Ovšem to je keramický snímač na rozdíl od AlNiCo SH-10 a SH-6.

Určitou subtilnost a vyváženost zvuku zejména v basech a středech ocení nejen kytaristé s lampami za zády, ale tento snímač se chová velmi přívětivě k hybridům a zejména k digitálním, modelingovým aparátům a tranzistorům. Právě pro svou konkrétnost jednotlivých tónů nevyrábí i při silnějších zkreslení onen nepříjemný a tónově neurčitý „šum-zvuk“.

Kytaristů, kteří užívají tento snímač, je opravdu hodně. Ze známějších osobností výrobce uvádí například Phila Campbella, ale seznam je v každém případě značně rozsáhlejší. A v české kotlině má tento snímač hodně široké zastoupení.

11-lace-sensor-sada  

11. Fender Lace Sensor

Stálá a známá nevýhoda singlů, totiž větší produkce šumu zejména při zkreslených rejstřících zvuku, byla právě snímači řady Lace Sensors výrazně potlačena (pokud ne do značné míry až odstraněna).

Základním rozdílem od klasických „jednocívek“ je stínění vinutí a magnetů. Nejnovější modely této řady disponují patentovanými cívkami, které umožňují vytvořit na singlu až 36 samostatných snímacích míst.

První modely navrhl Don Lace a do výroby byly společností AGI zavedeny roku 1985. Jejich ohlas vylétl tak rychle nahoru, že firma Fender se stala až do roku 1996 výhradním odběratelem těchto snímačů.

Základní řadu tvoří čtyři modely, z nichž každý má svou typickou charakteristiku zvuku. Gold jsou singly, které se nejvíce blíží klasickému twangu vintage nástrojů z padesátých let. Jejich výstup je slabší kvůli co nejvěrnějšímu zachování barvy tónu.

Řada Silver osazovaná většinou ke kobylce a na střední pozici má silnější výstup a zvýrazněné střední frekvence. Výsledkem je tlustší a více skleněný sound a’la sedmdesátá léta.

Modely Blue při nižším výstupu reprezentují teplý, vřelý zvuk humbuckingů padesátých let. V současné době firma nabízí i modifikace této řady, Light Blue s tenčím tónem, Burgundy s širším frekvenčním rozsahem a Purple, který by měl suplovat zvuk P-90 u krku.

Posledním typem je řada Red, disponující silným výstupem a s ambicemi o široký zvuk humbuckingů.

Seznam uživatelů by byl velmi rozsáhlý. Ale přesto si alespoň nějaká jména uveďme, protože nejvíc napoví o charakteristice těchto singlů: Eric Clapton (jeho signature model je osazen řadou Gold), James Burton (na Telecasteru má Red u kobylky, Silver na středu a Blue u krku), Buddy Guy (Gold), Jeff Beck, Edge, Ritchie Blackmore (signature model má snímače Gold + MIDI Roland GK-2A), Francis Rossi (na oprýskaném zeleném Telecasterovi, který roku 1968 koupil za 70 liber), Billy Corgan, Scott Gorham, Adrian Belew, David Crosby, Rick Nielsen, Brad Whitford a další…

12-emg85

12. EMG 85

Už jsme jednou uváděli jeden proslulý snímač této značky, EMG 81. A tam jsme řekli, že na řadě modelů a typů kytar včetně signature řad a u spousty kytaristů se dává dohromady s dalším aktivním snímačem, s „osmdesátpětkou“. A tu si dnes přiblížíme.

Ještě předtím ale opět uděláme takové menší elementární odbočení – aneb co je to ten aktivní a pasivní snímač a proč se to tak používá? Jednoduše řečeno – ideální je, když snímač sejme co nejširší spektrum nástroje v celé jeho práci, indukované primárně strunou. A když k tomu připočteme zkreslené rejstříky, tak je zase záhodno, aby kytara měla nejen vyrovnaný, ale také i silný výstup, potřebný k „nakopnutí“ aparátu (u lamp). Jenže lapidárně řečeno čím více závitů, tím sice silnější výstup ale také i silnější brum. A pokud počet závitů snížíme, nežádoucích šumů bude méně, ale výstup bude také nižší. Jak z toho ven? Vezměme snímač o menším počtu závitů a zesilme 9V baterií jeho výstup, něco jako mikropředzesilovač. Otázkou je pak, co má kdo rád. Mně osobně se líbí spíše ty „nedokonalejší“ pasivní snímače, protože mám pocit, že tam té kytary je prostě víc. Ale to už je hodně osobní.

I když se EMG85 v páru s 81 osazuje většinou ke krku, umí se prosadit svým hladkým zvukem i u kobylky. Ve srovnání se 81 (keramické magnety) má AlNiCo magnety a produkuje zaoblenější, sametovější tón čitelných basů, razantního atacku a konkrétních výšek. Vyplyne to zejména při zapojení u kobylky.

EMG85 je hodně variabilní snímač, historicky patří mezi první modely firmy a oblíbila si ho dlouhá řada kytaristů, mj. Steve Lukather, Jon Donais, Reb Beach, Wes Borland, Zakk Wylde a další.

A na jakých značkách kytar ho najdeme? Můžeme zde uvést třeba ESP (Viper), Schecter (Hellraiser), Jackson (Warrior, Dinky), Godin (Freeway, Redline), Epiphone, Dean (Razorback, Deceiver), B. C. Rich (Kerry King), Gibson (Zakk Wylde), Washburn (Wm), PRS SE (Torero), Ibanez (RTG6EX) apod.

13-dimarzio-hs-4-cream

13. DiMarzio, řada singlů HS

Snímače řady HS patří do kategorie bezšumových singlů na Stratocastery, čili s odlišnější charakteristikou tónu vzhledem ke klasickým vintage singlům firmy, jako třeba modelům FS či Velvet. Obecně mají velice slabý výstup se záměrem co nejvíce ponechat práci struně, rukám a nástroji. Tomu odpovídá i rozložení jednotlivých frekvencí, která jsou v této řadě poměrně hodně vyváženou záležitostí. U všech základních současných typů, HS-2, 3, 4 neboli DP116, 117 a 217 převažují lehce výšky (nejvíce u HS-2), středy a basy jsou těsně za poloviční hodnotou spektra. Což koneckonců zcela odpovídá i snaze firmy dosáhnout vyrovnanějšího zvuku a’la humbucking.

Základní model HS-2 (výšky 7,5, středy 5,5, basy 5,0) vychází z předchozí řady HS, vyráběné na počátku roku 1980. DP116 (a poté i modely celé řady) se stal populární pro dvě základní vlastnosti. V režimu humbucking produkuje jasnější zvuk, než mají standardní humbuckingy a v základním režimu singl se umí hodně přiblížit ke klasickému vintage single-coil tónu. Samozřejmě bez onoho možná charakteristického, ale pro uživatele zkreslenějších rejstříků nepříjemného šumu.

Na Stratu se dobře snese s HS-3 a HS-4, v případné kombinaci H-S-H se doporučuje skloubit zejména s PAF Pro.

Model HS-3 se stal oblíbeným u kytaristů, kteří chtějí u high-gain aparátů dosáhnout i přes silné zkreslení hebký, neroztřepaný tón. Právě charakteristika tohoto modelu (výšky 6,5, středy a basy 6,0) včetně typické hodnoty výstupu této řady předurčují tyto snímače k tomuto použití.

HS-4, DP217 pak nabídku řady doplňuje s tím, že s vintage magnety, svou charakteristikou (výšky 7,0, středy a basy 6,0) doplňuje oba dva předchozí modely, kdy v pozici u krku produkuje jasnější tón.

Z dlouhé řady kytaristů můžeme u HS-2 uvést jména jako Ritchie Blackmore, Jason Becker, Dave Gilmour, Bob Kulick, Phil Collen, Earl Slick, Eric Johnson, Ritchie Kotzen, u HS-3 a 4 jistě postačí uvést za všechny Yngwieho Malmsteena...

14-gibson-p-90-soap-bar

14. Gibson P-90

Dnes nás čeká opravdová klasika, která se stala pro další firmy velkou inspirací, z níž čerpají dodnes.

Snímač P-90 je jednocívkový snímač, který začala firma Gibson vyrábět v roce 1946. Díky svým rozměrům, které jsou větší, než singly u Fenderů, bývá na první pohled mylně zaměňován s humbuckery.

Firma Gibson jím nahradila předchozí model, známý více pod jménem jazzmana Charlieho Christiana (Blade či bar), který ho měl na svém signature modelu ES-150. Snímač se začal užívat i na první modely Les Paulů, ale v roce 1957 převzal vládu zcela jednoznačně revoluční dvoucívkový humbucker. Přesto se P-90 objevila na některých dalších modelech, jako na ES-330, Les Paulech Junior či Special nebo na custom „esgéčkách“, vyráběných pro Petea Townshenda či Carlose Santanu.

Roku 1968 se ale výroba opět obnovila, kdy se P-90 ocitly na modelech Goldtop. V průběhu času se tak tyto snímače ocitaly na řadě reissue modelů včetně Black Beauty, V sedmdesátých letech zažily určitou renesanci, když si je oblíbili někteří punkeři jako Johnny Thunders či Mick Jones.

Z názvů, které se kolem P-90 vyrojily (zvláště na základě jejich tvarů), můžeme uvést některé nejznámější.

Laid Back – název, pod kterým Gibson uvedl tyto snímače v sedmdesátých letech.

Soap Bar – název, vycházející z tvaru. Úchytové šroubky jsou umístěny mezi pólovými nástavci, což působí dost nepravidelně. První série byly bílé barvy, pozdější již béžové.

Dog-ear – inspirace tvarem je jistá, kdy uchycující šroubky jsou po stranách kovového krytu, uzpůsobeném k tomuto uchycení.

Řada výrobců vyrábí tento typ snímačů, kdy kombinuje i způsoby uchycení (např. soap-bar bez vnitřních šroubků apod.). Můžeme si zde jmenovat Seymour Duncan (řady Antiquity, SP90 a STK-P1), DiMarzio (DF167, DP154, DP162, DP209, DP210 a DP169), Duesenberg (Domino) a asi patnáctku dalších.

15-gibson-490-rada  

15. Gibson, řada 490

Nejen klasické Les Pauly byly (a jsou) u Gibsonu osazovány těmito humbuckery, které si získaly přízeň kytarové veřejnosti již od druhé poloviny šedesátých let. Na rozdíl od předchozích snímačů se firma u těchto modelů vydala cestou dvou základních vylepšení, které jsou základními znaky i u současných produktů a to nejen firmy Gibson. Oba dva typy, 490T (T = treble, snímač byl konstruován pro umístění u kobylky) a 490R (R = rhythm, kdy se snímačem bylo počítáno v pozici u krku už jenom vzhledem k rozmístění pólových nástavců) vycházely z klasické řady PAF, ale od cívek vedly už čtyři žíly, které při různém zapojení (a později i mechanicky provedené konstrukci knoflíků) umožňovaly rozpojovat obě cívky do sériového či paralelního zapojení a tomu odpovídající změně zvuku. Dalším vylepšením, které tyto snímače mají, bylo zalití vinutí cívek voskem, kdy se tak eliminovali případné nepřesnosti jednotlivých vinutí při vzniku volnějších závitů s výsledkem menší náchylnosti k feedbacku, zpětné vazbě.

Slitina AlNiCo a celková konstrukce tak dává ve výsledku konkrétní tón s lehčím zvýrazněním středních frekvencí. Kdybychom porovnali současné snímače firmy Gibson včetně řady 490 vzhledem k celkovému relativnímu výkonu, tak patří mezi ten silnější střed, kdy v hraničních hodnotách se pohybují snímače 500T, 498T či signature řady Tony Iommi, Dirty Fingers či Angus Young (silný výstup) a na straně druhé s nižším výkonem modely Mini Humbucker, ‘57 Classic, Burstbucker apod.

Do současné řady AlNico série Modern pak patří ještě 498T (zvýrazněné středy a výšky), z keramických pak 496R, velmi silný krkový snímač (ideální ve spojení s 500T) a vzpomínaný 500T, vykazující dlouhý sustain a konkrétní, ostrý tón.

16-dimarzio-super-distortion-s-dp218-cerny

16. DiMarzio Super Distortion S DP218

Dnešní výrobek nás také přivádí k obecnější záležitosti, které, jak jsme si uvedli, občas uvedeme i mimo uvedené téma. Aneb co to je, když výrobce uvádí osazení H/S/S nebo S/H/S apod.? Jedná se o osazení kytar humbuckingy (HB) a singly (SC). Původní unifikované osazení jenom HB a jenom SC přestalo části kytaristům vyhovovat s tím, že když chtěli změnit zvuk, museli sáhnout po jiné kytaře. Proto řada výrobců (a mezi nimi i Fendery) sáhla po variantách zapojení, kdy u singlových kytar šlo nejčastěji o H/S/S (počítáno od kobylky) a u humbuckingových nástrojů o přidání singlu mezi dva HB (H/S/H – to ovšem nebyla nejčastější varianta). Móda rozpínatelných HB přišla až později, dost problémů vyřešily i tzv. mezipolohy mezi třemi SC či spřažení dvou SC k sobě.

Dnes se podíváme na stále více oblíbený snímač pro Straty a to nemyslím pouze Fendery, ale obecně kytary, které jsou osazovány singly. V tomto případě se jedná o humbucking formátu singlu, čtyřcívkový snímač, který nabízí výkon pořád ještě slavnějšího humbuckingu firmy, Super Distortionu DP100. Filozofií firmy bylo, aby na kytary, které jsou osazovány singly a na které ve snaze dostat z nich jiný, než singlový ostrý zvuk se instalují humbuckery, což nemusí vypadat (a také nevypadá) moc dobře, se mohl umístit rozměrově stejný snímač parametrů HB. Což se v tomto případě podařilo s tím, že vývojáři navíc upravili frekvence výstupu. Předpokládali totiž, že právě tento snímač bude instalován k poloze u kobylky a tedy do šikmé polohy. Zvuk tak není příliš ikčičený, protože v poměru výšky, středy a basy je výstup dimenzován hodnotami 5,0, 7,5 a 8,0. Svým zapojením je možné ho i rozpojit, což přináší další možnosti využití. Svým výstupem je pak DP218 v sérii hum-canceling snímačů pro Straty suverénně nejsilnějším výrobkem, jsou to v podstatě hodnoty středně silných humbuckingů firmy.

17-gibson-57-classic-u-krku-a-plus-u-kobylky

17. Gibson, řada ’57 Classic

Když už si tak vždycky naneseme nějaké zajímavosti ze světa osazení kytar, řekněme si dnes něco málo o problematice krytů na humbuckerech. I když můžeme mluvit o ochranných vlastnostech krytu (prach, vlhkost, pot, občas i mechanická poškození), jde přece jenom o překážku snímání pohybu struny, byť jakkoli dobře vypadající. Ano, také se můžeme pustit do debaty, že slabší signál se dá x-tými způsoby dohnat. Ale když jsem zkusil sundat i ze svých starých, klasických humbuckingů kryty, rozdíl byl opravdu markantní. Důležité je ale uvědomit si, zda hraji na lampu, hybrid, tranzistor či nějaký digitální modelingový aparát, protože na sundání krytu reaguje nejvíce lampa..

Řada ’57 Classic je vyhledávaná série, která vychází z původních humbuckingů z konce padesátých let. Navíc, tehdy Gibson nijak nerozlišoval, zda se snímač umístí u krku či u kobylky, takže jde o univerzální produkt, vycházející zcela ze základní charakteristiky pozice vzniku (a sběru) tónu na struně. Výrobce při obnově této značky roku 1992 si uvědomil tuto určitou nevyrovnanost, takže v současnosti nabízí dvě série humbuckingů, ’57 Classic a ‘57 Classic Plus, kdy první z nich je dobré umístit u krku a druhý spíše u kobylky. Právě Classic Plus vychází z oné doby konce padesátých let, kdy méně dokonalé stroje na navíjení cívek občas přidaly nějaký ten závit navíc. Classic Plus má tak silnější výstup, ideální pro vyznavače a uživatele lampových aparátů.

Tyto snímače obsahují speciální magnety Alnico II, samozřejmostí je zalití voskem, pozink drát ve vinutí, poniklované pólové nástavce i základny cívek a tři možnosti vzhledu – zlatý nebo stříbrný kryt či bez krytu.

Těžko se dá srovnávat v této kategorii, ale pokud bychom mohli jen přiblížit podobně znějící produkty, tak by se mohlo jednat například o P94T Black/Gold, dále Dirty Fingers, Burstbucker 3 a potom klasiky, 490R či 500 T Super Ceramic.

18-gibson-charlie-christian-01

18. Gibson, typ Charlie Christian

Náš seriál Galerie, který jsme věnovali slavným snímačům, dnes symbolicky zakončíme typem Charlie Christian od Gibsona. Proč symbolicky? Protože právě osobnost Christiana symbolizuje určitý prvopočátek amplifikované kytary jako takové na té bázi, pro kterou se daleko později vžil termín kytarový hrdina, velikán.

Snímač patřil mezi první zařízení svého typu, které se začaly osazovat na kytary. Poprvé byl použit na modelu Gibson ES-150, dnes už slavném typu kytary, která vstoupila na trh roku 1936. Byl to první zásadní krok k vytvoření elektrické kytary jako takové, protože většina předchozích produktů při veškeré úctě k Adolphu Rickenbackerovi směřovala spíše do oblasti havajských či lap-steel nástrojů.

Tuto kytaru a následně i snímač jednoznačně proslavil Charlie Christian, jazzová legenda. Snímač je samozřejmě pasivní jednocívková záležitost, která ve své době představovala zásadní odklon od předchozích buď podkovovitých snímačů (a’la A-22 u Frying Pan Rickenbackera) nebo cívkových snímačů pod kobylkami (Lloyd Loar a jeho ViviTone).

Snímač byl dost těžký, vážil něco kolem 900 gramů a celá sestava měřila asi 15 cm. Větší část byla ukryta v korpusu a třemi šrouby upevňovala celé zařízení. První typ s hladkou čepelí se vyráběl od roku 1936 do poloviny roku 1938. Na druhém typu byla čepel snímače vybraná pod strunou h kvůli tomu, že tato struna zněla v porovnání s ostatními silněji a výrazněji. Výrobce zde také použil i jemnější drát a tím docílil i více závitů vinutí, takže tento snímač byl dvojnásobně hlasitější, než první typ. Roku 1939 se pak dostal na trh další model, který měl zářezy vždy mezi strunami.

Nástupem keramických a AlNiCo snímačů se typ Charlie Christian dostal do defenzívy, ale poptávka nakonec byla přece jenom taková, že dodnes ho nacházíme v modifikacích na různých modelech (většinou v divizích Custom Shop zavedených firem či u méně známých výrobců).

Tímto dílem snímače končí, ale nekončí seriál Galerie. Nechte se překvapit…

Vítězslav Štefl

------------------

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a sedm